O víkendu 10.-12.8.2018 se účastnila naše 20-ti členná výprava SDH oslav 90. výročí založení našeho družebního sboru na Slovensku DHZ Liptovská Kokava. Zároveň jsem si připoměli 10. výročí podepsání právě družební smlouvy mezi našimi sbory a tato smlouva byla slavnostně prodloužena na dalších 10 let. V rámci oslav proběhla slavnostní schůze, při které bylo předáno mnoho vyznamenání a to včetně i našich členů. Výjezdové jednotce DHZ byl slavnostně předán protipovodňový vozík státním tajemníkem MV SR. Na fotbalovém hřišti pak proběhl III. ročník soutěže Memoriál Jaroslava Majera st. v požárním útoku. Bohužel soutěž byla ovlivněna silným deštěm a nám se útok nepodařilo dokončit vinou nespojených hadic. Po soutěži již následoval kulturní program s hudební produkcí. Tímto děkujeme všem, kteří se o nás pěkně starali v čele se starostou DHZ Richardem Šoporem.

Schůze výboru SDH. Projednány aktuální záležitosti. Příprava akcí k 10. výročí družby SDH s OSP Turzyczka a DHZ Liptovská Kokava. Předneseny náměty z došlé pošty.

Zavedením nového systému třídění odpadu v obci se zvýšila razantně možnost požáru takovýchto nádob.

Impulzem pro nový výcvik jednotky z oblasti odpadů bylo rozmístění kontejnerů na trávu, plast, sklo, papír i plasty. Kovové popelnice jsou také na ústupu a tak i běžný komunální směsný odpad spadl do naší teoretické části. Vstříc nám vyšlo také OZO Ostrava, dostali jsme k dispozici velký kontejner a popelnici. Tyto prostředky již byly vyřazené a poškozené. U nás však ještě posloužily k praktické ukázce. Důvodem k nácviku těchto situací je pak samotné chování nás lidí. Pro hasiče je hašení kontejnerů rutina, která se může vymknout. A s nárůstem jejich počtu (místo „hnízd“ má teď každý popelnici doma) jsme museli i my reagovat. Na popelnici nic nezachráníme, shoří anebo se poškodí strašně rychle. Ale problém je s náplní uvnitř, či přítomností popelnic samotných u hořlavých předmětů. Při hoření vznikají toxické zplodiny, proto je nutné použít dýchací techniku. Jedná se o požár, při kterém vznikla někomu škoda (vlastník popelnice) a vše se vyšetřuje. Proč tedy ale ten rutinní požár nacvičujeme? Kvůli neopatrným lidem. Není problém dát v zimě žhavý popel do zelené popelnice, která je vyrobena z plastu. Na silvestra zase rachejtle. Do papírového stačí odhodit nedopalek, třebas i schválně. Dlouho ložená tráva může způsobit samovznícení. Do popelnic, které hoří, jsou lidé předtím schopni dát plechovky, spreje, barvy. Tato žhavá rozteklá hmota po explozi může skončit v obličeji hasiče. Při rutinním zásahu. Ke kontejneru nemusí být vůbec přístup díky zaparkovaným autům, např. právě u příležitosti hrajícího se fotbalu na hřišti. Popelnice lidé dají k polystyrenovým fasádám, HUPkám, dřevěným plotům. Parkují u nich hned svá vozidla. Někteří jsou schopni hasit plně rozvinutý požár zahradní hadicí a zranit se. Někteří jsou schopni volat hasiče na dým v malém odpadkovém koši, který stačí zalít vodou. Oproti tomu někteří naopak odtlačí zbývající popelnice a zmenší tak škody. Jiní zavolají na tísňovou linku a zase jdou zpátky spát. Protože i my lidé jsme různých povah a schopností. V další části výcviku hasiči vyprošťovali, a to opět z kontejnerů. Na textil, ale hlavně na elektroodpad. Zde asi tušíte, která sorta společnosti do takovýchto kontejnerů chodí nakupovat. Hasiči tak trénovali co nejlepší způsob vyproštění uvízlé osoby z nádoby. Posledním dějištěm výcviku pak byla louka za obcí. Zde hasiči poškozené kontejnery opravdu zapálí, aby viděli, za jak dlouho shoří, jak rychle, dávali pozor především na „tekutý“ plast a prakticky tuto rutinu zvládli. Rutinu, která může mít i bolestivé následky.