Vzhledem k situaci jednotka hasičů nechce stagnovat a omezení kontaktů řeší pomocí online výuky.

Především rodiče žáků jsou obvykle zvyklí, že se všude zavedla distanční výuka. U hasičů jsme situaci vyřešili tím, že jsme omezili kontakty a jednotka se scházela ve skupině pouze pro závažné důvody. V podstatě se jednalo o to provést měsíční kontrolní strojní službu. Ono je možné odložit výcviky a školení. Na nějaký čas. Co však odložit nejde, je kontrola provozu schopnosti. Zda všechny agregáty startují a pracují, jak mají. Zda jsou obě výjezdová vozidla připravena do akce. Zda fungují zdroje na baterii termokamery, svítilen, radiostanic. To vše dálkově zjistit nelze.Vzhledem k nastavení systému máme možnost normálně se školit, cvičit apod. Systém to vzhledem k našemu zájmu aktivity umožňuje. Máme výjimky z nočního vycházení na výjezd apod. I tak jsme se ale aktivity rozhodli omezit, nebo je provozovat ve dvojicích, trojicích. Jedna karanténa by klidně mohla ochromit chod naší jednotky. Zatím se nám plán příliš se nesetkávat daří. Několik členů nemoc prodělalo, vždy ale nenakazili nikoho z jednotky. Proto jsme tento systém i nadále dodržovali. Problém by mohl nastat, pokud bychom přišli o členy, kteří mohou vyjíždět zejména i v dopoledních hodinách. Protože jich, stejně jako u jiných jednotek, není mnoho.

Divný. Tak nejen hasiči hodnotí uplynulý rok.

Jsme zase o rok starší a zkušenější. A tak nezbývá, než opět bilancovat. Jaký rok ten předešlý vlastně byl. Pro většinu z nás to byla jedna velká výzva. Na začátku roku jsme doplnili náš trojlístek. Měli jsme vyměněnou požární zbrojnici. Proběhlo stěhování do nového. A v plánu ji bylo představit veřejnosti. Protože je to budova pro nás všechny. Zároveň při exkurzi může člověk spoluobčanům konečně pořádně ukázat a nastínit, o čem celý ten náš „koníček“ je. Bohužel tento hlavní program, stejně jako ostatní naše typické činnosti, zmařila pandemie. Měli jsme tedy prvotřídní zázemí na úplně novou situaci. Ta byla nová hlavně v tom, že nikdo nevěděl, co čekat. A jak se situace bude vyvíjet. Pak navíc přišel jarní lockdown, a my začali komunikovat už jen virtuálně. Výjezdová činnost byla ta jediná, kterou jsme provozovali. Omezilo se školení. Následovalo léto, tak nějak typické. Stále nebyla ale chuť něco pořádat. Hlavně kvůli měnícím se pravidlům. Září jsme trefili celkem v klidu a příchodem žáků do škol otevřeli novou budovu zbrojnice také veřejnosti. Poté nastalo opět podzimní utahování. Opět fungovala prakticky pouze zásahová činnost.

Hasičská činnost navzdory vládním opatřením zcela neutichla.

Podzim roku lidé vnímají opět především jako omezující. Zavřené školy, obchody, služby, či restaurace. Na vládní nařízení reaguje také naše činnost hasičská. Po stránce kultury byla již zrušena spousta tradičních akcí pořádaných hasiči. Bylo to buď přímo kvůli zákazu, nebo po dohodě pořadatelů, kteří nechtějí každý den sledovat vývoj opatření a trnout, jaká budou dána pravidla v den konání akce. Především pak také proto, že řadu akcí plánujeme skutečně s velkým předstihem. Zrušili se také schůzky mladých hasičů, jako dětského kroužku.

V podstatě je tak podzim především ve znamení jednotky. I zde platí určitá námi zvolená opatření. Scházíme se opravdu na to nejnutnější. K tomu patří zejména údržba techniky, či různé opravy. Vždy po menších skupinkách. Pravidelná školení jednotky jsme oželeli. Bojíme se nákazy? Ne tak docela. Máme respekt. Protože jeden bezpříznakový člen může dle pravidel karantény postavit dalších x členů jednotky mimo výjezd. A počet našich členů není nekonečný, hlavně v dopoledních hodinách, kdy většina jednotky pracuje. Jednotka v karanténě je pak neakceschopná. Proto se snažíme dávat pozor. Proto u zásahu neustále apelujeme na prevenci a ochranné pomůcky.