Únor místní jednotka využila k výcviku na ledu. Mráz nám ho totiž vytvořil požehnaně.

Zimní měsíce s sebou přinesly tradiční výjezdy. Zejména jde o pomoc záchranné službě s pacienty. Jak jistě víte, sněhu a ledu bylo přes zimu požehnaně. Takže jsme se i trochu zahřáli, a to výjezdem na oheň. A to do sousední vesnice, kde komínové těleso hodně potrápilo majitele rodinného domu. Na místě zasahovaly čtyři jednotky hasičů.Po online tematických školeních přišel výcvik na ledu. Ten se bez zimy a ledu moc nacvičit nedá. Proto se jednotka sešla ke školení osobně. Vzhledem k panujícím minusovým teplotám jsme školení teoreticky udělali v prostorech nové hasičské zbrojnice.Opět jsme prošli možnosti jednotlivé záchrany, jejich časovou náročnost, i vhodnost. Začali jsme tradičně tím, co dělat, kdybychom se na ledu propadli my sami. Jaké efektivní prvky je třeba mít na paměti. Poté jsme z pozice zachraňovaného přešli do pozice zachránce. Ovšem civilního. Opět členové dostali za úkol vymyslet improvizované předměty k záchraně. Prakticky si to pak zkoušeli na místních rybnících, za jak dlouho by v lese našli např. vhodnou a únosnou větev, kterou by osobě poskytli. Následovala teorie hasičská. S využitím prvků hasičské výbavy. Byl opět zopakován režim výjezdu, kdy se první osoby oblékají místo do klasických zásahových oděvů, do takových neoprenových skafandrů, aby mohly případně do vody. Zopakoval se také postup záchrany pomocí žebříků, páteřní desky, házečky. Tím, že máme v týmu i no-váčky, tak se nejednalo jen o školení opakovací. Někteří toto viděli úplně poprvé. Proto jsme také měli hned adepty, kteří si následně zkusili realitu záchrany na ludgeřovickém rybníku.Tam jsme dorazili asi kolem desáté hodiny ranní. Všichni přihlížející jen čekali, až se hasič propadne do ledu. A my ostatně taky. Pak se rozjel boj o jeho záchranu. Jednotlivé skupinky teorii zvládly, takže teď měly předvést svůj postup v praxi.Osobu se vždy podařilo zachránit, a tak mohli naši dva vodníci vylézt z vody do kabiny Tatry, která je honem převezla do útrob vytápěné zbrojnice. Protože byla opravdu zima. A zdraví máme všichni jenom jedno.Apelujeme na všechny spoluobčany, aby nepokoušeli štěstí a řídili se na zamrzlé ploše selským a rodičovským rozumem. Zvláště, pokud teploty již neodpovídají zimnímu období.

Vzhledem k situaci jednotka hasičů nechce stagnovat a omezení kontaktů řeší pomocí online výuky.

Především rodiče žáků jsou obvykle zvyklí, že se všude zavedla distanční výuka. U hasičů jsme situaci vyřešili tím, že jsme omezili kontakty a jednotka se scházela ve skupině pouze pro závažné důvody. V podstatě se jednalo o to provést měsíční kontrolní strojní službu. Ono je možné odložit výcviky a školení. Na nějaký čas. Co však odložit nejde, je kontrola provozu schopnosti. Zda všechny agregáty startují a pracují, jak mají. Zda jsou obě výjezdová vozidla připravena do akce. Zda fungují zdroje na baterii termokamery, svítilen, radiostanic. To vše dálkově zjistit nelze.Vzhledem k nastavení systému máme možnost normálně se školit, cvičit apod. Systém to vzhledem k našemu zájmu aktivity umožňuje. Máme výjimky z nočního vycházení na výjezd apod. I tak jsme se ale aktivity rozhodli omezit, nebo je provozovat ve dvojicích, trojicích. Jedna karanténa by klidně mohla ochromit chod naší jednotky. Zatím se nám plán příliš se nesetkávat daří. Několik členů nemoc prodělalo, vždy ale nenakazili nikoho z jednotky. Proto jsme tento systém i nadále dodržovali. Problém by mohl nastat, pokud bychom přišli o členy, kteří mohou vyjíždět zejména i v dopoledních hodinách. Protože jich, stejně jako u jiných jednotek, není mnoho.

Divný. Tak nejen hasiči hodnotí uplynulý rok.

Jsme zase o rok starší a zkušenější. A tak nezbývá, než opět bilancovat. Jaký rok ten předešlý vlastně byl. Pro většinu z nás to byla jedna velká výzva. Na začátku roku jsme doplnili náš trojlístek. Měli jsme vyměněnou požární zbrojnici. Proběhlo stěhování do nového. A v plánu ji bylo představit veřejnosti. Protože je to budova pro nás všechny. Zároveň při exkurzi může člověk spoluobčanům konečně pořádně ukázat a nastínit, o čem celý ten náš „koníček“ je. Bohužel tento hlavní program, stejně jako ostatní naše typické činnosti, zmařila pandemie. Měli jsme tedy prvotřídní zázemí na úplně novou situaci. Ta byla nová hlavně v tom, že nikdo nevěděl, co čekat. A jak se situace bude vyvíjet. Pak navíc přišel jarní lockdown, a my začali komunikovat už jen virtuálně. Výjezdová činnost byla ta jediná, kterou jsme provozovali. Omezilo se školení. Následovalo léto, tak nějak typické. Stále nebyla ale chuť něco pořádat. Hlavně kvůli měnícím se pravidlům. Září jsme trefili celkem v klidu a příchodem žáků do škol otevřeli novou budovu zbrojnice také veřejnosti. Poté nastalo opět podzimní utahování. Opět fungovala prakticky pouze zásahová činnost.