Jednotka obdržela 10. března naléhavou výzvu k výjezdu. Požár měl vzniknout v samotném šilheřovickém zámku. Kdo místní by neznal dominantu obce Šilheřovice, zámek z konce 18. století, kdy jej nechal na místě dřívější renesanční tvrze postavit rod Eichendorffů. Soudobí pamětníci pak jistě připomenou časy, kdy bylo panství v majetku rodiny Rothschildů. Okolo zámku pak rozsáhlý anglický park se vzácnými dřevinami z celého světa, který je hojně využíván pro focení čerstvých novomanželů, ale především golfisty. Zámek neobývali jen vzácní páni, ale také děti domova mládeže, učni učiliště a to i hornického, pár let zpět také pamatuji, že byl zámek uzavřen a hledal se kupec. Budova samotná je pak trojkřídlá, při dvorní straně je u každého křídla vedlejší, stejně vysoká budova s bohatě zdobenou fasádou. Společně s nádvořím tak budova připomíná písmeno „E“. Všechny tyto složité stavební záležitosti by tak přispěli k vytvoření složitých podmínek na samotném místě zásahu. Ono zámek hasiči nehasí každý den, že. Prvotní informace od operačního střediska hovořila o požáru shromaždiště osob v Šilheřovicích. Již z názvu ulice však vyplývalo, že se bude jednat právě o zmíněný zámek. Tomu pak odpovídala povolaná technika, konkrétně celý první stupeň. Jmenovitě tedy profesionální jednotka z Hlučína, s ní společně dobrovolné jednotky obcí Šilheřovice, Markvartovice a Ludgeřovice. Byla zalarmována také technika z profesionální stanice Opava. Z budovy zámku měl ze dvou míst vycházet kouř. Situace se tedy nepodceňovala. Přípravu na zásah určitě také nepodceňovali hasiči, protože na zámku již hořelo před léty, kdy požár ohlásili dělníci provádějící rekonstrukci objektu. Tehdy však jen stačilo prostory odvětrat. Naše jednotka vyjela oběma vozidly, vždy s osádkami 1+3. Vybaveni dýchacími přístroji však na místě zjistili, že zásah patrně nebude nutný. Již první dojeté jednotky totiž hledaly po zámku ohnisko požáru, odkud by se měl kouř vyvíjet. A jelikož byl průzkum negativní, byly jednotky odvolány zpět na své základny a zásah označen za planý poplach. Podle neoficiálních informací kouř z komínu patrně v době nahlašování události zahaloval celou střechu natolik, že se z pohledu osoby oznamující událost situace jevila jako možný požár budovy. Hasiči si tak jistě velice oddechli, protože požár byl ohlášen již za tmy a to konkrétně po 21. hod. večerní. A případný zásah by pak trval jistě celou noc.

Téměř za „arktických podmínek“ nacvičovala jednotka hasičů záchranu osoby z ledové plochy. V sobotu, 11. února, se jednotka oběma vozy vydala na kaskádu místních ludgeřovických rybníků. Za hodně mrazivých teplot, kdy většina občanů ani nevycházela z tepla, bylo na rybníce překvapivě živo. Ani hodnota mínus patnáct stupňů neodradila mladé hokejisty a dokonce rodiny s dětmi. Zpestřením mrazivého odpoledne tak pro ně jistě byla také ukázka záchrany osoby v případě proboření. Tato situace může nastat třeba v případech, kdy silné mrazy povolí, led začne tát, ale lidé na tyto podmínky nezareagují a dál budou takovéto zamrzlé plochy vyhledávat. Důležitým faktorem je přitom únosnost ledu, přičemž led musí být i „zdravý“. Neméně důležitá je také okolní teplota. Sobotní mrazivé podmínky ovšem splňovaly kritéria mnohonásobně. Po příjezdu hasiči nejprve připravili pomůcky pro záchranu , které mají ve výbavě. Následovala teoretická příprava pro zásah. Hasičům byla představena technika záchrany a samotný pohyb v případě ne zcela únosné ledové plochy. Pohyb navíc ztěžoval přimrzlý sníh, který se na ledu vyskytoval. Hasiči také před samotnou záchranou dostali informace do civilního života. Co dělat a jak se chovat v případě proboření sebe sama např. při procházce, popř., jak adekvátně zasáhnout v situaci, kdy jsou takovéto události svědky. Také byly představeny improvizované možnosti a prostředky pro záchranu. Poté již započal samotný výcvik v roli hasičské. Hasiči si oblékli přilby, záchranářské vesty a jištěni lanem vyrazili vstříc samotné akci. Nejdříve hasiči trénovali záchranu pomocí hadice, kterou postiženému do místa propadu donesl jeden z hasičů plížením po ledu. Právě rozložení váhy těla je totiž vždy klíčem k úspěšné záchraně. Aby šlo vše rychleji, byli navíc hasiči rozděleni do skupinek po čtyřech členech. Další technikou byla záchrana pomocí házecího pytlíku, což je v podstatě zjednodušeně řečeno lano v obalu, který plave na hladině a lze pomocí něj osobu zachytit. Třetím způsobem, který jsme využili, byla záchrana pomocí nastavovacího žebříku. Na tom hasič opět rozkládá svou váhu a pomalými tempy se na něm sune k místu propadu. Na závěr hasiči všechny techniky kombinovali a zkoušeli zachraňovat jak osobu při vědomí, tak již nespolupracující. K večeru začalo ještě více přituhovat. Meteorologové totiž předpovídali nejmrazivější noc zimy. Jednotka tak sbalila použité vybavení a odjela se zahřát do útrob vlastní zbrojnice.