Pozvání jsme dostali od našeho družebního sboru z Liptovské Kokavy, zdali bychom se nechtěli zúčastnit v Liptovské Porúbke jejich soutěže typu TFA (Toughest Firefighter Alive). Jelikož jejich soutěžní družstva přijíždějí k nám na Železného hasiče, viděl jsem výzvu, jak by se naše družstva mohla porovnat s družstvy na Slovensku.

Po hledání vhodných dvojic se podařilo utvořit dvojice ve složení: Roman Jaroš (ročník 1983) a Radoslav Jaroš (ročník 1978) jako první dvojice a Ivan Bednařík (ročník 1990) s Tomášem Schlossarkem (ročník 1994) jako druhá dvojice. Jako vedoucí výpravy byl určen starosta sboru Josef Pudich. Kluci měli možnost si prostudovat propozice soutěže a zjistili drobné odchylky od našeho Železného hasiče.

Vyjeli jsme v pátek 15. 7. 2011 v 17,40 hodin a v Liptovské Kokavě jsme byli před 22 hodinou. Přivítání bylo u starosty hasičů v bytě, kde pro nás byla připravena večeře. Po večeři jsme se šli ubytovat do chaty starosty obce. Po ubytování se ještě kluci šli přivítat s kamarády z Liptovské Kokavy, kteří nás očekávali v místním baru. Tam jsme se dlouho nezdržovali, protože jsme věděli, že ráno nás odvezou do Liptovské Porúbky na soutěž, která začíná v 9 hodin.

Ráno nás odvezli svým hasičským autem značky Karosa a můžu říci, že to je v okolí jediné moderní požární vozidlo. Jinak tam mají jen AVIE. Po zaregistrování jsme byli velice vřele přivítání a pořadatelé byli šťastní, že jsme na jejich soutěž přijeli. Oni tuto soutěž odkoukali od nás a jsou jediní, kteří ji v okrese Liptovský Mikuláš dělají. Jelikož tuto soutěž zařadili také do okresní ligy a přihlásily se i jiné dvojice ze Slovenska, byly utvořeny kategorie, ve kterých se soutěžilo. Celkem bylo přihlášeno 35 dvojic, z toho 8 ženských. Naši soutěžili v kategorii hostů, kterých bylo 8 dvojic. V této kategorii skončila dvojice Roman Jaroš a Radoslav Jaroš na 4. místě a Ivan Bednařík a Tomáš Schlossarek na místě 8. Zde bych chtěl podotknout, že naši soutěžili v zásahových oblecích, tak jak se to soutěží u nás. Ostatní družstva soutěžila v PS2, což je pracovní stejnokroj, ale i v montérkách, boty byly buď pracovní, nebo jiné kotníkové a na rukách měli rukavice, které se používají pro práci v zahradě. Při konzultaci, vybavení našich hasičů a jejich, vyšlo najevo, že oni nejsou tak vybaveni jako naši a i když mají ve sboru nějaké zásahové obleky, tak jich mají tak málo, že musí zůstat na stanici pro případ výjezdu. Tím pádem byli naši ve velké nevýhodě oproti jiným.

Můžu Vám říci, že když nastupovala první dvojice, tak komentátor představil naši jednotku tak, že bych to nedokázal sám tak dobře a určitě bych na něco zapomněl. Při druhé dvojici představil naši obec a měl to dobře připravené.

A jak tato soutěž vypadala? Samotná soutěž se o moc nelišila od naší soutěže pořádané v Ludgeřovicích (Firefighters Challenge 2011). Jako první disciplína byla tzv. „šatna“, zde se museli soutěžící obléct do ustrojení, které muselo být dle pravidel (a naše dvojice skutečně jako jediné běžely v kompletní zásahové ústroji). Druhá disciplína „věž“, zde museli vytáhnout na laně 20kg závaží. Jako třetí disciplína „bariéra“, po překonání bariéry následovala čtvrtá disciplína a to roztažení 20m hadic. Na páté disciplíně čekala figurína (cca 80 kg), kterou museli soutěžící přenést určitou trasu. Na další šesté disciplíně čekalo na soutěžící motání 2ks hadic„B“. Po této disciplině následovala sedmá a asi nejhorší disciplína a to taháni do mírného kopečka traktorovou pneumatiku. V osmé disciplíně museli závodníci překonat tunel a pokračovat na další devátou disciplínu, na které museli spojit 4ks savic. A jsme u poslední desáté disciplíny, u této disciplíny museli soutěžící tlouct pomocí kladiva do pneumatiky určitou dráhu a na konci této dráhy byla časomíra, která se stopla, když se jej dotkla pneu.

Během soutěže jsem se setkal nejen s představiteli hasičů okresu Liptovský Mikuláš, ale i s představiteli zúčastněných sborů a prodiskutovali jsme hasiččinu u nás a u nich. Taktéž jsem hovořil se starostkou obce Liptovská Porúbka, kde jsme hovořili o našich obcích, ale i o hasiččině a o vybavení a financování. Na závěr mi starostka předala knihu obce a drobné upomínkové dárky.

Po závěrečném vyhodnocení jsme se zase dopravili do Liptovské Kokavy na chatu, kde na nás již čekali a měli pro nás připravený kotlíkový guláš a můžu říci, že byl velice dobrý. Navštívil nás i starosta obce, se kterým jsme prohodili pár slov, i když se nemohl déle zdržovat, protože měl jiný program. Zbytek večera jsme prožili ve velmi družné pohodě do pozdních hodin s přáteli z Liptovské Kokavy. Ráno jsme se rozloučili a vyjeli v 8 hodin z Liptovské Kokavy a před 12 hodinou jsme byli zpátky doma.

Naši touto soutěží získali další zkušenost a možná v dalším ročníku Železného hasiče přidají do svého Železného hasiče i disciplíny, které je jistě zaujaly.

Na závěr bych chtěl poděkovat našemu starostovi Mgr. Danielovi Havlíkovi za zapůjčení obecního vozidla VW Transportér na cestu, protože s plnou hasičskou výbavou v osobním autě bychom byli hodně stísněni.