Jednotka ludgeřovických hasičů neměla zrovna klidné svátky, během krátké doby musela vyjet hned pětkrát.

Když jsem přál v minulém článku hasičům klidné ukončení roku, patrně jsem přivolal zásahovou smršť. Statistiky loňského roku jsem ukončil zhruba v půli prosince z důvodu uzávěrky zpravodaje. Většinou totiž výjezd již nenastane, nebo maximálně jeden dva. Loňský rok se završil stylově. Zásahů bylo hned pět. Již v minulosti jsme byli zvyklí opustit rodinný kruh a pohodu např. na Štědrý den, kdy hořelo ve sklepě rodinného domu. Také pamatuji např. dopravní nehody na Štěpána, silvestrovský požár sazí v komíně, či tříkrálový požár obchodu. Loňský rok ovšem trhl rekord, a co bývá jindy rozčleněno do několika sezón, zvládl bleskově během čtrnácti vánočních dní.

Uplynulý rok hodnocen očima hasičských čísel.

Rok opět změnil svou koncovku a tak nezbývá, než v prvním čísle zpravodaje opět udělat pomyslnou čáru za výjezdovou činností roku loňského. Tato čára je všem čistě pracovní, symbolická. S ohledem na svátky totiž mohu poreferovat do 14. prosince, kdy musím pro potřeby článku hodnocení uzavřít. Snad tak byly svátky klidné a to i včetně Silvestra. Datum hodnocení totiž pro nás hasiče nehraje roli. Sezónu hodnotit lze, ale naši činnost nikoliv. Stále se tedy scházíme dle potřeby k zásahům, výcviku, opravám a údržbě a v období přelomu roku také akcím – vánoční strom, Mikuláš, Štěpánská. Tam všude jste nás mohli vidět. Na silvestra pak doufám, že ne. Jak tedy vypadal loňský rok očima čísel. Celkově byl v obci nutný zásah hasičů 40 krát. Toto číslo je zhruba stálé, ale patří k lehkému nadprůměru v porovnání s ostatními léty. Konkrétně naše jednotka pak zasahovala u sedmnácti vážných zásahů v obci a jejím okolí, a u 14 neakutních zásahů, kdy je zásah nutný, ale nejde o život a čas – např. neakutní čerpání vody, likvidace obtížného hmyzu apod. Z našeho pohledu pak tedy takový průměrný rok.

Již několik let vypomáhají naši hasiči také záchranné službě.

Transport pacienta je dokonce jedním z našich nejčastějších výjezdů. Hasiče na místo vždy povolává operační středisko. Na to hasičské se obrátí prostřednictvím svého dispečinku zase posádka sanitky. V minulosti byl systém nastaven různě, nyní již zhruba dva roky jezdíme k těmto výjezdům sami. Pro tuto událost nasazujeme většinou naše druhé, technické vozidlo. Je to dodávka, menší, velikostně odpovídající sanitce a vleze se jistě lépe do malých uliček naší obce, nežli cisterna. Důvodem výjezdu bývá dopomoc záchranné službě. U pacienta může existovat nadváha, obezita. Dále jsou problematické transporty např. z patra rodinného domu, na větší vzdálenosti, nebo v úzkém schodišti. Třetím důvodem někdy bývá přítomnost ženy v dvoučlenné posádce sanity, která pacienty na delší vzdálenost z domu prostě neunese. Zásah vždy trvá velmi krátce. Do půl hodiny jsme většinou zpět ve svých domovech. Případy jsou různé, od úrazových případů až po závažné stavy jako CMP, či infarkt. Většinou jde o delší snesení z patra domu, ale zasahovali jsme např. při transportu bezdomovce z lesa, či při vytažení spadlé osoby do ludgeřovického potoka. Zasahujeme téměř výhradně ze svých domovů, tak jako jiný standardní zásah. V době našeho svolání a dojezdu totiž většinou lékař stabilizuje pacienta, podává medikaci, či ho jinak ošetřuje. K výpomoci si nás žádá z přesně daných důvodů operační středisko. Transport tedy neprovádíme pro převozové sanitky, neakutní případy, či jako zpoplatněnou službu. Když jsem byl malý, řešili takovýto transport okolní sousedé pacienta. Dnes je doba jiná, transport v podstatě provádí zase vaši sousedé, jen se na to jedou nejdřív převléci do obleku dobrovolného hasiče. Ve dne i v noci.