Místní jednotka vstoupila do nového roku opravdu „triumfálně“ a stejně tak „okázale“ ukončila rok minulý...

V minulém čísle zpravodaje jste si mohli přečíst hodnocení roku předešlého. Do statistiky, kterou bylo nutné díky uzávěrce uzavřít předčasně, opět promluvil červený kohout. Datum zásahu si nemohl vybrat vhodnější.

Onoho dne bylo již vše nachystáno pro dobrou náladu a pohodu. S přítelkyní jsme domů donesli betlémské světlo, pokochali se výzdobou kostela, hodili mince „černouškovi“ a připravovali se na hlavní úkol dne – příchod Ježíška. Ten však hasičům nadělil nečekaný dáreček. Při výzdobě štědrovečerní tabule mi zapípal telefon a opět se rozjel ten tradiční kolotoč. Rychlé oblékání, pobrat věci do kapes a zanechat přítelkyni v kuchyni u plotny. Oheň nás zavedl k rodinnému domu v Ludgeřovicích. Po příjezdu jsme zjistili požár odpadu a uhlí ve sklepním prostoru. Bylo okamžitě vytvořeno dopravní vedení od naší cisterny a vytvořen útočný 1C proud přes rozdělovač.To už se k nám přidala další posilová jednotka – HZS Ostrava – Přívoz. Krátce poté dojel náš druhý vůz, Ford Tranzit a dvě další cisterny z Hlučína a z Markvartovic. Prostory byly značně zakouřené. Po likvidaci požáru naši hasiči ještě prováděli rozhrabání a dohašování ohnisek s průběžným měřením termokamerou. To je přístroj opravdu k nezaplacení, který skvěle ukazuje místa o rozdílné teplotě. Takže i v kouři přes kameru vidíte prostory, plameny a případné osoby uvnitř. Ty se naštěstí v objektu nenacházely. Zásah byl po celou dobu kvůli kouři prováděn v dýchací technice. Po likvidaci jednotka setrvala na místě k závěrečnému průzkumu a kontrole požářistě, které následně předala majiteli. Poté se vrátila na základnu. Na zbrojnici následovaly další práce, jako doplnění vody do cisterny, příprava nových hadic na výjezd, výměna dýchacích přístrojů. Všechna tato činnost je nutná pro případ dalšího výjezdu.

I když tedy někteří naši hasiči zasedli ke štědrovečerní večeři se zpožděním, opět prokázali, že jsou schopni opustit rodinu i při takovéto situaci. S vědomím, že v tu chvíli je někdo potřebuje ještě o kousíček více. Někdo na internetu to celkem vystihl slovy “Dobrovolný výjezdový hasič je člověk, který chodí do zaměstnání nebo do školy, jako každý jiný. Má pracovní povinnosti, musí se starat o rodinu, domácnost, prostě žije obyčejným životem jako většina lidí. Ovšem pokaždé, když přijde SMS s výzvou k výjezdu nebo zahouká siréna, rozběhne se směrem k hasičárně, navlékne zásahové oblečení a helmu a rozjede se druhým pomoci. V tu chvíli se z obyčejného člověka stává člověk výjimečný, kterému je jedno, že má za sebou dvanáctihodinovou šichtu, že se nejspíš vrátí až pozdě k ránu a zase půjde do práce, je mu jedno, že za tuto službu veřejnosti není placen, protože to dělá pro druhé a to mu stačí. Stačí mu ten pocit když ví, že dnes udělal něco, co pomohlo jinému v nesnázích ...“. Velký dík ale taky věnujme našim ženám za velkou míru tolerance k našemu „koníčku“. Ježíšek byl nakonec také hodný. Například nám nadělil postarší dýchací techniku, navíc darem. Takže máme nyní dýchací techniku na obou vozidlech, může nás do kouře více a můžeme více trénovat při výcviku, protože nám pořád na výjezd nějaký ten přístroj zbyde. Toto je další výrazné zlepšení naší akceschopnosti. Jak to tak bývá, vše má svůj příběh. A tak jsem v jedno sobotní ráno onen dar dovezl na zbrojnici. Sobotní dopoledne jsme měli školení jednotky, kde byly nové přístroje představeny a členové se na ně zaškolili. O pár hodin později si je nečekaně vyzkoušeli také prakticky…