Jednotka před Vánocemi přijala od svého zřizovatele nový vůz, který nahradil více jak tři desítky let starou Avii.

Jak se vyvíjel čas, vyvíjela se dále i ona myšlenka a začínala nabírat svou reálnou podobu. Za úkol jsme si vzali postavit na své poměry docela ojedinělé vozidlo. Jediný limit, který byl stanoven, byl samozřejmě ten finanční. Chtěli jsme tedy z minima „vytřískat“ maximum a za svěřené peníze postavit vozidlo, které by bylo plně k obrazu a potřebám nynějšího stavu jednotky. První slibnou myšlenkou a projevem podpory směrem k nám bylo stanovisko Moravskoslezského kraje, který nám na nákup vozidla přispěl – získali jsme totiž dotaci. A protože pozadu nezůstal ani náš zřizovatel - obec Ludgeřovice, byla cesta k novému vozidlu otevřena dokořán.

Bylo tedy napůl vyhráno. Slovíčko napůl je na místě. Druhá půlka totiž nebyla vůbec jednodušší než ta první. Vypsalo se výběrové řízení, do kterého hasiči museli vměstnat veškeré své požadavky, na nic nezapomenout a ještě doufat, že jim vítězná firma vyjde vstříc a na dané požadavky přistoupí. Každá firma chce totiž přeci vydělat co nejvíce a co nejsnadněji. My jsme se ale rozhodli tuto myšlenku zdravě komplikovat.

Požadavky byly tedy sepsány, potvrzeny a vítězná firma Fosan, sídlící kousek za Brnem, měla plnit naše tužby a přání. Firma má zkušenosti především se stavbou dodávkových sanitních vozů, kde se řadí k předním v ČR. Zároveň ale měla zkušenosti i s přestavbami vozů hasičských. Samotná stavba nového dopravního automobilu pak začala nákupem zánovního vozidla, které by se předělalo na hasičský speciál. Nakonec firma vybrala dodávku - vůz Ford Transit do 3,5 tuny, aby mohl vozidlo řídit každý hasič – mající opravnění skupiny „B“(běžné auto). Výběr vozidla a vzájemné konzultace se od této chvíle rozjely naplno. Mnoho jednotek prostřednictvím svého zřizovatele zadá obecný popis a po půl roce si pro vozidlo přijede. Tak se mnohdy nestačí divit, co jak koho na vozidle napadlo udělat. Právě této situaci jsme se snažili vyhnout. A šli cestou obtížnější…

Nastal tedy velký kolotoč. Během měsíců stavby vozu se uskutečnílo mnoho cest do oné firmy, což byla vždy záležitost na celý den. Účastnili se jich starosta Obce, Velitel JSDH, zástupce velitele JSDH, velitel družstva, stojníci jednotky, technik spojové služby a další, neboť konzultace probíhala i v rámci jednotky tady u nás v Ludgeřovicích. Mimo osobní jednání se uskutečnilo mnoho telefonátů ohledně dotazů a návrhů. Veškeré kroky také cestovaly i emailovou poštou. Pokud jsme nebyli ve firmě, firma nám zasílala fotky svých provedených prací na vozidle.

Největší kus práce se ale stejně vždy podařilo vykonat při osobní návštěvě. Zástupci jednotky si sami navrhli rozmístění prostředků v automobilu i celou nástavbu vozu. Firma pak vždy naše výtvory a „výmysly“ na vozidle provedla. S vybavením to byla asi největší potíž. Myšlenka byla ta mít veškeré vybavení na daný typ události prostorově při sobě. Zároveň se však jednalo o věci různých materiálů, velikostí i hmotnosti. Čili problémy s celkových těžištěm vozu a prostorem vozu. Navíc jsme sice stavěli dopravní automobil, ale takový, který zvládne veškeré technické zásahy. Plně jsme také chtěli využít celkovou hmotnost vozidla 3,5 tuny. To vše při zachování dobrého přístupu k jednotlivým položkám výbavy. Nakonec se to myslím docela povedlo, dobrá všc se podařila. I když určité části vycházely opravdu o centimetry…

Jak již jsem zmínil, vozidlo je postaveno na ŘP skupiny „B“, tak aby byl vždy zajištěn výjezd vozidla (Tatra je na sk. „C“). Laděné je do jasně červené barvy. Bílé pruhy jsou pak tvořeny polepy, které jsou na určených místech reflexní. Dominantu střechy pak tvoří nízkoprofilová LED světelná rampa (maják). Zadní část vozidla je osazena opět zadním majákem a sváděcí oranžovou alejí pro řízení vozidel. Dále zde najdeme výsuvný několikametrový osvětlovací stožár pro nasvětlení místa události, což jsme v minulosti mnohokrát potřebovali. Zároveň je zadní maják umístěn právě na stožáru, což ho umožňuje vysunout natolik, že je viditelný při případné koloně na velmi velkou vzdálenost, což zvyšuje bezpečnost nás hasičů, když něco na silnici provádíme. Vzadu najdeme také couvací kameru, opět pro zvýšení bezpečnosti – děti na soutěži, méně zvyklí řidiči na dodávku, úzké uličky, úzká výjezdová vrata.

Přední sedadla jsou stejná jako u každého jiného Transitu. Hasiči v kabině řidiče mají navíc také např. čtecí lampičku velitele, tak aby světlo neoslňovalo řidiče při navádění na místo události, dále radiostanici pro komunikaci s operačním střediskem.

Po otevření bočních dveří se nám ukáže prostor posádky. Zde už najdeme řadu změn. Druhá řada sedadel je speciální hasičská – umožňuje nasazení dýchacího přístroje niž během jízdy k zásahu a také jeho kontrolu – velmi důležitá věc, která zrychluje náš zásah a zároveň zlepšuje naši bezpečnost. V tatře toto provést bohužel nejde, hasiči dýchací techniku musí rychle nasazovat zapochodu až na místě zásahu. Dalším prvkem jsou podstropní přihrádky. Jsou přesně vybaveny dle potřeb zásahu. Tedy přihrádka lezecká, hmyz, první pomoc a povodňová. Hasiči se tak během jízdy mohou převléci např. k likvidaci hmyzu nebo do protipovoďnových obleků. Dále v prostoru osádky najdeme zázemí pro dlouho trvající zásahy a náhradní oblečení pro hasiče.

Zcela unikátní je řešení zadního nákladového prostoru. Vše dle našich představ. Na samostné podlaze najdeme ty nejtěžší a nejrozměrnější věci. Elektrocetrála pro nezávislé zajistění přívodu proudu, čerpadlo na povodeň. Najdeme zde i hasicí zařízení s nádrží na vodu a příměsí pěny. Hasit můžeme menší požáry po dobu čtyř minut, pokud není vozidlo zároveň vodou doplňováno. Nad těmito nástroji jsou umístěny přihrádky s další výbavou – vše rozmístěno dle druhů zásahu – technické věci pro likvidaci hmyzu, zásah na větrnou smršť, sorbenty k zastavení úniku nebezpečné látky, sada hadic a další příslušenství pro hašení ohně, dále pro doplňování vody do velkých cisteren, osvětlovací halogeny, hasicí přístroje, kufr s nářadím, či výbavou na vytýčení místa události. Uplně nejvýše je pak umístěno veškeré ženijní nářadí.

Závěrem chci poděkovat všem dobrým lidem, kteří naši věc od začátku podporovali a dle svých schopností přikládali ruku k dílu. Vytvořili jsem technický automobil, který je navíc atypický, má kopírovat požadavky naší jednotky.

Všem mnohokrát děkujeme za podporu. Přesto doufáme, že naše nové vozidlo uvidíte jen na ukázkách techniky a nikdy ne naostro.