Jednotka má za sebou novodobé dvacetileté působení.

Poslední dobou jste jistě zaznamenali zvýšený počet videí a obrázků o 120letém působení našeho sboru v obci. Málokdo si však vzpomene na kulatiny dvacáté. Před dvaceti léty se totiž začala psát nová doba výjezdové jednotky. Přebrali jsme otěže jednotky. V té době byly i okolní jednotky spíše do počtu. V našem případě dosloužila cisterna, praskla jí nádrž a k dispozici byla pro výjezd už jen Avie. Napsal jsem první měsíční článek do zpravodaje, kam měsíčně píši dodnes. Zasahovalo se v uniformách, které jsou dnes určeny pro pohyb uvnitř zbrojnice. Nepo- skytovaly žádnou ochranu a byly spíše pro letní teploty. Nejpoužívanějšími prostředky byly čerpadla při povodni a motorové pily, pokud byla na Hlučínsku větrná kalamita.

Fasáda hasičské zbrojnice se natřela do barvy, aby byla naoko méně nevzhledná. Jinak ale vrata netěsnila, dovnitř teklo. Byla zde plíseň a vlhkost. Moc se netopilo, protože topení bylo na přímotopy. Teplá voda nebyla. To vše ale neodradilo místní partičku. Po jednání obec zakoupila starší cisternu Tatra. Tu jsme si se zájmem předělali doma na koleni na použitelný hasičský vůz. Postupně se jednotka vystrojovala. Začali jsme společnými helmami, rukavicemi, botami a zásahovým oblekem. První čtyři, kteří prostě přiběhli, si bez ohledu na velikost vše oblékli a vyjeli. V té době tak bojovaly prakticky všechny dobrovolné jednotky v okolí. Bojovalo se hlavně s vedením obce, lépe řečeno s financemi napříč jednotkami. Bylo těžké pochopit, že po nově nastupující generaci se chtějí už jiné hasičské náležitosti a výjezdy. Dále že tu máme nějakou bezpečnost práce, hygienu práce. Změnil se i typ a četnost výjezdů. Najednou se jezdilo v prvním sledu i k dopravním nehodám. I naše jednotka se postupně vybavovala. Pohromou pro nás ovšem bylo dvojí vykradení hasičské zbrojnice. Postupně jsme si získávali veřejnost a občany. Stále většímu počtu lidí docházelo, že už to není jen zábava za drahé peníze z obce, ale že se stáváme oporou požárního systému v obci. Přitom jsme ale ještě dlouho museli vyvracet letité humorné předsudky o hasiči sedícím u Žida jen na pivu. Také jsme museli takzvaně prodávat. Pokud chcete změnit mínění občanů, musíte prodávat svou činnost. Proto vznikly webové stránky, které dnes vrcholí Facebookem a Instagramem našich hasičů. Když někdo vyjel v úterý ráno, byla celá obec v práci. Dnes díky sociálním mediím o tom ví každý, že jsme někde mezitím pomohli. Mezitím se v jednotce vystřídalo mnoho bývalých i současných členů. Vyškolil jste člena jednotky, který fungoval, měl řidičák na cisternu, mnoho kurzů a najednou bojoval se zdravím, nebo se odstěhoval, nebo změnil práci, chtěl bydlet s přítelkyní, ale v obci nikdy nebylo kde. Dnes naopak každá jednotka spíše bojuje s nezájmem o členství. Za těch dvacet let jsou tu určitě i výrazné milníky. Příchod vozidla Tranzit, které jsme dle sebe upravili spíše jako technický automobil. Zbrusu nová cisterna, která byla také dle našeho návrhu. Darovali nám třetí vozidlo, osobní Roomster. Zcela od základu se zrekonstruovala budova zbrojnice, ve které dnes můžete přespat v rámci pohotovosti, umýt se teplou vodou, zacvičit si, či vyprat a sušit svou hasičskou výbavu. Asistujeme záchranné službě u vážných případů. Jsme předurčenou jednotkou na varování obyvatelstva. Zasahujeme v kouři díky dýchací technice a termokameře. To si v naších počátcích uměl jen těžko někdo představit a úplně bych se vám vysmál asi i já… Když se někdy podíváme na ta videa a fotky, pokrok po dvaceti letech je neuvěřitelný. Dnes každý nový člen očekává okamžitě plnohodnotnou výstroj, my při vzpomínce, v čem jste to v zimě tenkrát mrzli se jen tiše pousmějeme. Dvacet let obětí je dlouhá doba. Proto velké díky všem současným, bývalým ale i budoucím členům. Snad nějaký ještě ten rok přidáme. Nejkrásnější na tom všem je to, že i když se jedná o volnočasovou aktivitu, za dvacet let jsme nikdy nemuseli žádný výjezd odříct, že jsme se nesešli. Vždy se v danou chvíli nějací blázni našli. Bylo to víc jak 550krát.