Aneb když čekáš vodu, přijde oheň...

Poslední zářijový víkend byl opět zkouškou soudružnosti naší party. Místo víkendu s ro-dinami bylo oba dva volné dny nutné strávit na zbrojnici. Plánovaně i neplánovaně. V obci se již po několikáté rozvodnil místní potok. Vydatné srážky zapříčinily velmi vysokou hladinu toku. Jelikož neměla tendenci klesat, byla naše jednotka povolána na pohotovost na naši zbrojnici. Pro naše operační středisko to má pak dvě výhody. Určitě k výjezdu nepotřebuje-me limit deseti minut, jak nám ukládá zákon. A operační středisko ví, že téměř stoprocentně na případnou událost vyjedeme, leda by snad už jen zklamala technika. V době zhruba kulminace toku tak byli naši hasiči přítomni přímo v budově. V podstatě takový klid před bouří. Čekalo se, zda bude někdo potřebovat naše dobrovolné služby. Pohotovost trvala zhruba tři hodiny. Nakonec nás operační středisko hasičů skutečně potřebovalo. Do vysílačky nám byl ohlášen poplach. Hoří. Asi saze v komíně. Uprostřed velké vody má někdo to štěstí v neštěstí, že u něj hoří a my jsme 500 m na zbrojnici na pohotovosti.

Jednotka opětovala výzvu k výjezdu. Tatra s plnou osádkou vyrazila do terénu. Na místě pak byl skutečně potvrzen požár sazí. Jednotka provedla vymetení sazí pomocí ježka. Na pomoc jí následně přijela profesionální jednotka z Ostravy – Přívozu. Při návratu jsme cestou projeli „známá“ místa potoku. Dle našeho hladinového čidla hladina od doby výjezdu do akce postupně klesala. Proto bylo dohodnuto, že pro případný výjezd stačí dorazit z domova. Pohotovost byla ukončena. Musíme konstatovat, že bylo příjemné ji držet nově už v teple, suchu, při televizi, šipkách a s kávou v ruce. Už takové domácí podmínky, řekl bych. Jednomu členu byla nabídnuta postel, jelikož jinak doma spal po noční. Pilnou sobotu jsme vyměnili za neděli. Na tu byl v dopoledních hodinách naplánován výcvik jednotky. Vzhledem k situaci, kdy jsme měli opět po čase prodýchat naše dýchací přístroje, jsme za téma zvolili chemii v našich podmínkách. Hasiči nejdříve vyslechli teorii. Ta obsahova la mnoho témat od podstaty hoření, přes hasicí látky, látky nebezpečné, tlakové nádoby až po naše měřicí přístroje. Zopakovaly se některé jevy požáru. Následovala praxe. Při té jsme odzkoušeli naše lehké protichemické oděvy a právě dýchací přístroje. Motivem byl požár cisterny s nebezpečnou látkou, kdy profesionální jednotka zasahuje v omezeném počtu v protichemickém obleku a na nás je jim vytvořit provizorní dekontaminační stanoviště, které je použito při jejich návratu z nebezpečné zóny, popř. pro zraněného řidiče. Po praktickém výcviku následovaly jízdy, aby měli strojníci Tatru stále v ruce. Návrat do našich domovů byl na krátkou dobu. Zpět do akce nás povolalo opět operační středisko. Tentokrát byl nahlášen požár dílny v Šilheřovicích. Ani odpoledne tak jednotka nezahálela. Zbývalo prožít krásný nedělní večer a víkendové volno před prací celé skončilo. Většinově opět ve prospěch druhých. Jsem ale rád, že to některým stále za ten pocit stojí.