S finišující rekonstrukcí se lidé začínají zaobírat otázkou, zda je již na staronové zbrojnici hotovo.

Není. Není, protože není všechno zlato, co se třpytí. Většina obyvatel pravděpodobně posuzuje posun výstavby v situaci, kdy se objeví něco nového na plášti budovy. Vizuálně již vše svítí, máme nápisy, aby bylo jasno, co v budově je. Je hotová střecha, fasáda, upravuje se okolí. Nicméně pro hasiče je daleko důležitější stále ještě ta část uvnitř. Z hlediska stavby se i tam dá říci, že je vše hotovo. Důkladnějším pohledem však zjistíte, že sice fungujeme, ale stále v provizorních podmínkách. Protože když už si myslíte, že jste těsně před finišem, tak zjistíte, kolik času vlastně zabírají i takové drobnosti, jakou je např. vybavenost. Se stavbou je také spojeno papírování – kolaudace („po staru“), katastr nemovitostí, dotace na stavbu apod.…

Ale abychom to vzali pěkně postupně. Jak členové sboru, tak jednotky, již přiložili ruce k dílu na několika brigádách v lednu. Začali jsme stěhovat z náhradních prostor zpět na zbrojnici. V podstatě jsme fungovali v jedné dvojgaráži, dvou lodních kontejnerech a některé věci byly také v patře Obecního domu. Od počátku nového roku jsme prakticky dle priority převáželi vybavení do nového. Na podlahy úplně prázdných místností. V tu samou chvíli se budovaly („skládaly“) i regály, skříně, věšáky. Následující týden přišlo na řadu přesunutí jednotky. Tak, abychom nebyli stěhováním mimo výjezd, akce proběhla v pouhý jeden den. Jednalo se o vozidla, zásahové oblečení, vybavení skladu s hadicemi a požárními armaturami a další týlové věci – pračka, sušička, mycí potřeby, člun, ochranné nápoje, sada pneumatik, nabíječky aut, pracovní stůl, vozík s nářadím. Zkrátka mnoho potřebného pro zajištění akceschopnosti. Počínaje 12. lednem tak skoro po dvou letech začínáme vyjíždět z nového. Což nám přineslo teplo v garáži a šatně, suché zásahové obleky, větší prostor, teplou vodu, záchod a další věci, díky kterým můžete důstojně fungovat. Brigáda o týden později už byla výrazně větší a hlavně nejhorší. Všechny ty věci z podlahy protřídit. Co přežilo lodní kontejner, co už je k vyhození. Co patří k sobě. Kde to skončilo. Kam to dát v nových prostorách. Moře pytlů, přepravek, věcí. Neskutečná zábava. Ne nadarmo se asi říká „Lépe vyhořet, než se stěhovat“. Ruku v ruce už se řešilo další vybavení místností, tentokrát např. odpadkové koše, zrcadla, držáky, židle, stoly, opětovná montáž kuchyňské linky, spotřebiče. Opět hromada drobností, které ale neskutečně vezmou hromadu dalšího času. Prostory se také uklízely a myly. Vše směřovalo k datu 25. ledna, kdy má sbor výroční schůzi. Na tu přijde většina našich hasičů, představitelé z obce, partnerské sbory i sbory z nejbližšího okolí. A právě zde se logicky nabízí už alespoň „vlastním“ lidem ukázat tu většinovou proměnu. Prakticky asi není vhodnější příležitost. „Vlastní“ lidé totiž musí chápat, že jsme vlastně i nadále ve výstavbě. Někde jsou pořád věci na podlaze, čekáme např. na výjezdové skřínky na obleky. Na budově jsou také ještě nedodělky, které se postupně řeší. A stále ještě chybí některá vybavenost. Ona totiž hlavně neproběhla etapa třetí. Třetí dotace, kterou bude nyní firma realizovat. Je zaměřena především na technologie. Chtěli bychom, aby zbrojnice přišla na řadu první a tak se konečně dodělala. Třetí dotace však řeší celkově varovný systém, ten ale bude také na obecním úřadě, na ludgeřovickém potoce a potažmo i v celé obci, neboť dojde k obměně uličního rozhlasu. To, že tato etapa ještě neproběhla, má za následek např. stále provizorní systém pro výjezd jednotky. Dále budova není zabezpečena pro případ výpadku proudu, nemáme mnoho elektronických prvků v rámci budovy. Kabeláž je tak nachystaná, ale čeká se na osazení, což hradí dotace třetí. Pokud bychom již ale v této situaci slavnostně fyzicky otevřeli všem, pak stále uvidí prázdné, opravené místnosti, trčící připravenou kabeláž a podstoupí imaginární vysvětlování, jak to celé má vlastně fungovat. A co která místnost vlastně je. Proto nadále celou zimu a jaro budeme finišovat vevnitř. A opět hledáme vhodné datum, tentokrát pro veřejnost. Což je pro nás zatím oslava sv. Floriána, našeho patrona. To se vždy scházíme slavnostně a byla by to dobrá příležitost zbrojnici fyzicky otevřít i oficiálně, přizvat hosty a obyvatelé. Zde bychom už chtěli prezentovat naši celkovou snahu a mít splněno. Takže i tu poslední část a všechny detaily. Do té doby vás prosím o trpělivost. Určitě i nadále dáme fotky a videa z průběhu rekonstrukce. Slavnostně a oficiálně však hledíme spíše na ten počátek května. Držte nám palce, aby nás neopustil elán. V etapě, kterou asi řada lidí už nevidí. A tou je zabydlet se a vše zprovoznit.