Hasiči v obci, to nejsou jen výjezdy. Takhle partička umí i víc…

Asi to znáte z dřívějších článků. Hasiči pořádali májku, vánoční strom, jeli na ukázku na tábor, zajistili hlídku při pálení čarodějnic. Dělali soutěž o železného hasiče. Dělali dětskou soutěž. Uklízeli potok. Přispěli k průběhu Letní slavnosti. Mnohokrát se zde děkovalo. Ale je vůbec zač? Tahle kulturní parta hasičů se schází vždy, když je potřeba něco zajistit. Taková akce začíná výběrem termínu. Ples rok dopředu, louku u kostela, nebo areál školy? Vše je nutné žádat s předstihem. Nemusíte být na termín jediní. Může se tam stavět, nebo existovat jiný důvod, proč toto nelze. Termín vyberte tak, aby bylo hezky. Přišli lidé. A aby následně v okolí, nebo přímo v obci nebyla akce druhá, atraktivnější, než ta vaše. A pak tedy stanovíte termín. Teda spíše termíny, protože v roce akcí zajišťujete třeba deset. Máte termín, ale je třeba sepsat dávno dopředu, kdo co sežene a zajistí.

Občerstvení, nákupy, sponzory, stánky. Kdo bude organizátor, kdo bude prodávat, kdo vařit. Kdo bude v technické četě. Kdo pozve vzácné hosty. Kdo je ubytuje a bude se jim po čas akce věnovat. A pak ten dotyčný musí chtít, musí mít čas, nesmí nic opomenout, nebýt nemocný, na dovolené, v práci, na svatbě, či jiné akci. Začínáte akci. Máte ji v sobotu. Takže přijdete už v pátek. Je třeba si vše rozvrhnout. Zkontrolovat, zda máte vše. Začít fyzicky budovat. Lavičky, ledničky, stánky, alko, nealko, zázemí pro obsluhu, výzdobu sálu, dárky a upomínkové předměty, ceny, tombolu, nebo třebas mobilní WC. Děláte to den předem, ať máte v den akce volněji. Proč? Protože máte před sebou náročný den. Budete zítra totiž organizátor, nebo v technické četě. Dobře se vyspěte na trávě, ve stanu. Na místě akce. Proč? Protože májku přece musíte hlídat, postavené stánky taky, zboží rovněž. V noci totiž i k nám chodily nečekané návštěvy. Jestli jste uhlídali a máte co prodávat, máte vyhráno. Celý den jste rozhodčí, prodavač, nosič všeho, fotograf, pořadatel, výčepní, anebo děláte ukázky dětem. Na přímém slunci. Nebo v zimě celý den v mrazu u guláše a vánočního svařáčku. A máte den za sebou. Vyhodili jste posledního hosta. Po dvou dnech začněte balit. Ne sebe domů, ale akci. Na louce se nic válet nesmí, stánky může někdo, i vítr poškodit. Neprodané zboží je třeba odvést. Překážky ze soutěže taky. A taky vše otřít, omýt. Nikdo přeci nechce znova sedět na polité lavici. Je toho tolik, že uděláte po akci jen to nutné a pak se domluvíte na neděli. To už uděláte vše komplet. A zase to schováte do hasičárny, na další akci. Máte to za sebou. Jen si to v rámci roku uděláte zhruba desetkrát. V různé formě. Každá akce má svá specifika. Co zůstává, jste Vy. Stejný člověk pořadatel. Proto jsem se vlastně rozhodl o tom napsat. Až příště uvidíte někoho ve stánku, na akci, tak vám možná dojde, o čem ten zápal pro druhé také je. Zatímco si v klidu s rodinkou u piva prohlížíte hasičský vůz, či čekáte na rozsvícení stromu, tak ten hasič prodavač má za sebou výše popsané. Navíc není vlastně ani prodavač, kuchař. Tak se může plést ve vydávání peněz. Guláš se mu nemusí úplně povést. Celý den je místo zábavy na akci zavřený v tom stánku. Rodina za nim moc nechodí. Nikdo není zvědav na tátu, který lítá celou akci za pultem a své rodině se tam nevěnuje, když se ostatní tak baví.

Nezbývá tudíž zase jen pochválit, že se v obci najdou lidé, a nemusí to být jen hasiči, kteří toto všechno pro druhé podstupují. Po Vás se jen chce dojít, bavit se a moc jim nehubovat, když něco nevychází dle programu. Holt to není jejich pravá profese. Přijďte na naší akci, na oplátku přijedeme na Váš požár.