Hasiči mimo svou zásahovou činnost se podílejí na kulturním dění v obci. Některým lidem je to však k smíchu.

Dnešní téma článku bude spíše neveselé. Jedná se o to napsat úvahu a osvětlit nezainteresovaným čtenářům, co je to naše „tradiční květnová honička“. Tím mám na mysli akce, které se rok co rok konají. Jedná se skutečně o hasičský měsíc. Dělat něco dobrovolně může být zábava. Pokud ale zabezpečujete akce za sebou, je to už skutečná oběť. Můžete uspořádat ples nebo Mikuláše, či vánoční strom. Týden dopředu zintenzivníte přípravu a pak víkend věnujete jedné akci. V pátek nachystáte, v sobotu pořádáte, v neděli po lidech uklidíte.

Květen je však výjimečný. Během čtyř víkendů máte oslavit pro ženy Den matek, zabezpečit delegace ze zahraničních hasičských sborů, oslavit sv. Floriána mší, udělat měsíční školení jednotky, udělat měsíční strojní službu, postavit májku, skácet májku, vyslat cisternu na pálení čarodějnic, uspořádat dětskou soutěž v požárním sportu a každý víkend strávit s dětmi po okolí na soutěžích v požárním sportu. Dále ještě zabezpečit STK pro obě vozidla hasičů a přivézt, odvézt. Veškeré akce nejsou jen o jednom dni, jeden den většinou připravujete, jeden den akce probíhá, třetí den trávíte úklidem. Tento výčet neberte jako stížnost, jsme na ten květen takto zvyklí. Je toho požehnaně, ale personálně se to snažíme zvládat. „Snažíme“ používám záměrně, protože co si budeme nalhávat, noví členové se do hasičských řad po stovkách nehrnou, aby měli každý víkend „zasekaný“…

Tento výčet uvádím pro následující dva případy: Ten první je méně závažný. I když máme dost práce s akcí Stavění máje, vždy se najdou ještě tací, kteří vyjedou s cisternou podpořit akci TJ Ludgeřovice Pálení čarodějnic. Děláme to zdarma obecní technikou, i když správně by se technika obce a obecní pracovník, hasič, který hlídku vykonává, měla zaplatit tak, jako např. hlídka při karnevalech na Ostříži, či při plesech v sále Obecního domu. To, že kluci i obec platbu odpouští ve snaze podporovat akce pro lidi ve své rodné obci, je bezesporu pěkné gesto. Tím méně pěkným se v posledních letech stává, že na hlídku si organizátoři TJ vzpomenou několik hodin před akcí a hasiči, vy to nějak zdarma narychlo udělejte. Pak nastává druhá stránka věci. Hasiči s výrazným autem a označeni v oblecích vypadají jako organizátoři celé vatry. Pravý organizátor na sobě žádnou vestu nemá. Co to způsobí? Rozhořčení lidé plivou na hasiče, proč vatru zapalují v osm večer, když je půlka dětí pryč. Osobně mi čas zapálení také vadí, ale přítomným návštěvníkům nevysvětlíte, že si nás jen někdo na nějakou hodinu objednal. To stejné je samotné zapálení, které opět organizátor bez označení nechá provést hasiče. Co se tím mění? No, např. naposled do vatry kdosi potají hodil spreje: Jaké překvapení, když to pak pěkně bouchne. Zapaluje se přes silný vítr. Zapaluje to dobrovolný hasič, ne profesionál. I on může přehnat množství benzínu na podpal. Na koho půjde pak případná škoda, nedej bože zranění diváků? No na toho konkrétního, kdo vatru zapaloval. Skončení celé vatry? Většina lidí odejde na hřiště na pivo. Hasiči, stůjte u rozpadlé vatry a hlídejte. Organizátor opět nedodá lidi, aby vatru kontrolovali do jejího např. shoření. Co udělají hasiči? No, po dvou hodinách za tmy vatru raději uhasí, i oni potřebují jít domů a nestát u ohně sami, zatímco se ostatní baví na hřišti. Ale komentáře „proč to hasíte“ opět padají na hasiče. Letos poprvé na akci také jednotka poskytla neplánovaně na výzvu občana zdravotní pomoc, když ošetřila účastnici akce ošklivě stržený nehet na ruce. Nic proti organizátorům, rádi podpoříme každý spolek, který má zájem něco pro občany pořádat. Ale vše má svá pravidla. Že nám nejsou lhostejní, se prokázalo o den dříve, kdy cisterna hasičů přijela nastartovat autobus ludgeřovických fotbalových fanoušků v nouzi, mířících na výjezd na fotbalové utkání.

Druhý a už závažnější problém je, znovuobnovená tradice kácení máje. Tu hasiči přestali pořádat, protože májku, stojící na prostranství nynějšího dětského hřiště, v průběhu každé- ho května vždy někdo „vybulil“ a tak se kácení provádělo stylem májku postavit v den kácení ráno a odpoledne skácet. Byla z toho spíše fraška, ne tradice. Tradici obnovila až naše mladší generace, než jsem vůbec já. Plánují ji na Menšíkové louce, stavění i kácení. Týdny příprav, nákupu zboží, zajištění programu, modlení se za počasí. Kvůli několika inteligentních hasičů z Markvartovic před léty, ji musí rok co rok po akci v noci hlídat, což se po třech dnech v zápřahu a prodeji ve stánku strašně chce. Ale budiž, přiznali se po pár dnech a tradice je tradice. O to hůř to dopadlo loni. Májka se v noci po stavění hlídala, bohužel se opět našel inteligentní hasič, tentokrát ze Šilheřovic a májku několik hodin před akcí kácení setnul. Přitom pamětníci se neshodují, kdy ji vlastně hlídat. Někteří ji hlídají jen v noci stavění, jiní i v noci před skácením. Jak která vesnice. Mě spíše udivil způsob skácení. Hasič riskoval, protože po suchém, ohoblovaném kmeni, který nebyl v zemi zajištěn na šplh, pomocí lezecké techniky vylezl v noci na vrchol a májku uřezal. Naštvaní hasiči několik hodin před akcí ještě narychlo hledali novou břízku a způsob jak ji znovu ukotvit nahoru. Jeho hrdinský čin vešel do dějin, protože když se ukázalo, jaké trable způsobil, půl roku trvalo, než se Šilheřovice oficiálně přiznaly. A nakonec letošek. Opět víme kdo, ale tentokrát už vážně na pováženou. Prsty v tom mají vlastní lidi „obyvatelé Vrablovce“. Přes plakát, který vysvětloval, proč se májka stavěla v jiné datum, že ji tedy skácet v průběhu května není hrdinství, byla ráno opět dole. Smutnější na tom je, že věnec i břízku pak na Vrablovci u hospody spálili. A opět se hrdina nepřiznal. Mimo to, že sboru způsobili škodu na okrasném věnci, že náhradní nemáme a tudíž ta nynější májka žádný nemá, jde spíše o morálku. Nikomu se totiž již nechtělo ji zase stavět znovu, zase shánět… Pro koho, není to májka hasičů. Je obecní, má dětem připomínat, od čeho jsou tradice. Jaký mají smysl. A taky se u příležitosti stavění a kácení májky koná kulturní akce, kam mohou děti přijít. Vidět hasičský vůz a nesedět jedno slunečné odpoledne doma. Sami hasiči z toho nemají vůbec nic. Jen zařizování, pak celou akci a nejen tuhle akci prosedí ve stánku, na čepu, u grilu či u techniky na ukázce. Ale dělají to tak nějak pro své spoluobčany. I pro ty, kteří se pak smějí, že jim po pár dnech májku někdo „dle tradice“ pokácel jednoduše motorovou pilou bez práce. Nebo ji dokonce místo tradičního „výkupného“ spálí na ohništi. Hrdina. Máme i my snad všem zmíněným vrabloveckým, markvartovickým nebo šilheřovickým jet v noci a za deset vteřin jim rok co rok májku pořezat a zničit tím všechno jejich měsíční úsilí? Protože i oni to ve svých obcích nedělají jen pro sebe ale z tradice, pro občana. Není to soukromá májka pár svobodných výrostků od hasičů, je na měsíc obecní tradicí. Článek je dnes značně neveselý. Ale klukům se nedivte. Většina z nich po takovémto přístupu pár lidí ze společnosti raději žádnou májku stavět v budoucnu nechce. Tak možná opět tradice zapadne. A i člověk z vesnice se zase o trochu víc uzavře do sebe, do svého soukromého světa, který vymezuje hranice pozemku, na němž bydlí. A dál ani krok.