Po dlouhé snaze byly naše prosby vyslyšeny. Obci se podařilo zajistit peníze z dotačního titulu.

Mnozí z vás znají tuto obecní budovu na ul. Požární v centru obce. Navenek relativně slušná fasáda, obecní znak. Nezasvěcenému se může zdát vše v pořádku. Opačného názoru jsou pak uživatelé prostor a každý návštěvník, který si budovu prohlídne také zblízka a zevnitř. Již samotná budova je nevhodně umístěna. Výjezd komplikuje sjezd, ze kterého je nutné okamžitě zatáčet. Úzké možnosti manévrování vše zpomalují a jde především o bezpečí zasahujících, či možné poškození zánovní techniky. Vraty profukuje a jen stěží drží ve své pozici, při silném větru musí hasiči při výjezdu techniky vrata přidržovat a až poté nastoupit na ulici. Zadní stěna není izolována, podmáčená, tvoří se plísně. Chybí odsávání výfukových zplodin techniky i nastartovaných agregátů. V zimě se nevyplatí topit.

Budova teplo neudrží, není zateplena, a teplo samotné je vyráběno neekonomicky pomocí přímotopů. Neteče teplá voda. Po zásahu se hasiči nemají kde umýt, po údržbě techniky taktéž. Znečistěné předměty a armatury po zásahu myjeme nastudeno v bojových podmínkách. Hadice se v hasičské věži suší a natahují ve tmě a neschnou. Okna budovy nelze otevírat, mnohá z nich jsou ztrouchnivělá. Chybí moderní rozvody všech médií a sítí. Chybí výjezdová technologie. Objekt není vůbec uzpůsoben pro starší občany z hlediska pohybu. Chybí záchody v šatně mužstva a ty veřejné jsou v dezolátním stavu. Střechou občas zatéká. Nemáme prostory pro skladování materiálů. Chybí odpočinkové místnosti, či místnost pro déle trvající zásahy typu povodně. Kanál na opravu vozidel nelze použít, stojí v něm spodní voda. Z patra vytvořeného výčtu je tedy patrné, že hasiči zde fungují ve sparťanských podmínkách, což také není dobrým příkladem pro dětský kolektiv mladých hasičů nebo veřejnost, která si občas pronajme náš sál a nestačí se divit. Řeklo by se, že výčet vypadá hrozivě, tak proč se s tím nic nedělá. Jenomže opak je pravdou. Zhruba dvanáct let se snažíme zlepšit podmínky zázemí. Základní věci svépomocí, ale na zbytek nám štěstí nepřeje vůbec. Generální rekonstrukci v řádu milionů korun si obec bez dotace odjinud nemůže prostě dovolit. Proto také naši hasiči vyvinuli úsilí a granty, dotace sami vyhledávají. Jenomže pořád nesplňujeme dotační kritéria jednotlivých výzev. Dotací bylo vyzkoušeno v těch dvanácti letech několik. Jednou je obec počtem oby vatel velká, jindy moc malá, někdy nespadá územně do okruhu možných žadatelů. Jindy je dotace půlená mezi vozidla a budovy a tak skončíme mezi náhradníky. Také nám nabídli dotaci v řádech pár set tisíc s tím, že už ale nikdy nebudeme moci žádat o další, což naši situaci generální přestavby zase neřešilo vůbec. Nakonec jsme skončili pro změnu u dotace státní. A tu jsme podávali opakovaně po minulé tři roky, až ta letošní nám vyšla. Z pozice prvního náhradníka jsme po rozsáhlých jednáních poskočili na místo posledního nad čarou. A tak můžeme pomyslně slavit. Všechny popsané neduhy budovy se snad podaří vyřešit. Boj na dlouhou trať se po letech boje blíží k příjemnému konci. Trpělivost přináší své ovoce. To, v co jsme snad měli přestat doufat, se nakonec uskuteční. Lidé by neměli ztrácet naději tím spíše, pokud na zádech nosí nápis „hasiči“. Dalšími starostmi jistě budou stavební práce, plnění a prokazování dotačních podmínek, či výběrová řízení. Bude to však nic proti boji o přidělení peněz. A tento boj je nyní tedy konečně minulostí. Nová budova bude přeneseně sloužit celé obci. Hasiči zrychlí a zkvalitní svůj výjezd. Bude bezpečnější. Dočkáme se zázemí při déle trvajícím nasazení v obci i nouzových prostor pro občany v případné tísni. Za budovu se již nebudeme stydět.

Dílu zdar!