Jednotka 18. září absolvovala své první noční školení. Bylo zaměřeno na taktiku nasazení JSDH v noci.

K výcviku hasiči opět využili tzv. „Dolní oblast Vítkovic“. Celkem se podařilo zajistit tři auto vraky nepojízdných vozidel, určených k likvidaci. Zásah bylo také nutné konzultovat s dotčenými osobami. Papírová válka byla úspěšná a mohlo se přikročit k samotné realizaci výcviku. Ten byl naplánován na páteční večer.

Po sedmé hodině večerní odjela obě vozidla směrem na Ostravu. Ve výcvikové oblasti nejdříve ohlásila svou přítomnost. Poté bylo přikročeno k plnění zásahu dle pokynů taktického cvičení. Před samotnými vzorovými simulacemi požáru nejdříve hasiči zopakovali taktiku při podobném zásahu. Je opravdu mnoho okolností, které zasahující nemohou opomenout. Je třeba zkontrolovat osoby, zranění, náklad (nebezpečné látky), vlastní pohon vozidla (CNG, LPG), zajistit auto samotné, okolí i bezpečnost vlastní. Po zopakování pak hasiči přistoupili ke třem modelovým situacím.

Nejdříve se jednalo o požár vozidla v plném rozsahu, kdy k zahoření došlo v zadní části vozidla. Zásah bylo vždy nutné provádět v dýchacím přístroji. Na místo dorazila naše cisterna, netrvalo dlouho a zle vyhlížející situace byla zklidněna proudem vody. Záhy byl automobil uhašen. Po každém simulovaném pokusu následoval opět pohovor vedoucího cvičení se zasahující posádkou. Hasiči se v jednotlivých činnostech střídali tak, aby si všichni osahali co nejvíce činností.

Ve druhém pokusu byl na řadě náš dopravní automobil. Vzhledem k jeho schopnostem bylo přikročeno pouze k zahoření motorové části vozidla. Hasicí zařízení se s tímto požárem vypořádalo velice rychle. Cisterna mezitím připravila jistící pěnotvorný proud, pro zopakování.

Třetí pokus už probíhal částečně za deště. Po úspěšném nasazení se tentokrát vyzkoušely krajní možnosti nasazení dopravního automobilu Ford místo naší cisterny. Hasiči zkoušeli, jak rozsáhlý požár lze s tímto vybavením zvládnout. Cisterna Tatra samozřejmě natáhla jistící proud vody, ovšem s pokynem až do poslední možné chvíle nezasahovat. Malé hasicí zařízení Fordu však po počátečním neúspěchu hořící automobil uhasilo. S odpovídající taktikou, za užití pěny. Byl tak stanoven postup pro další případné zásahy, kdy by se Ford dostal na místo dříve než cisterna.

Cvičení bylo hodnoceno členy JSDH velice kladně. Ti jako jedni z mála měli možnost vyzkoušet si cvičně takovýto reálný pokus. Velice se osvědčil teleskopický světelný stožár Fordu, který místo zásahu ihned nasvětlil a který na Tatře chybí. K rychlejšímu zásahu také přispěla integrace dýchací přístrojů do sedadel Fordu, kdy má hasič již za jízdy k zásahu možnost svůj dýchací přístroj připravit k použití. Třetím poznatkem byly výborné svítící „puky“, které na vozovce vytváří body upozorňující na překážky v provozu a zlepšují bezpečnost všech zasahujících i zachraňovaných.

Jedinou závadou bylo těsnění na proudnici, které již pro své stáří muselo být vyměněno. Proudnice byla částečně neprůchodná. Výcvikem tak byla závada odstraněna. Nenastalo tak selhání při reálné situaci. I v tomto směru je tedy výcvik pro jednotku přínosem. Na zbrojnici se hasiči vrátili okolo jedenácté hodiny večerní. Po úklidu se rozešli do svých domovů.